"Láska" ... je to jen slovo nebo pocit, který dokáže ublížit či naopak zkrášlit život. O tom bych dokázal mluvit hodiny snad i dny, protože člověk se v lásce dokáže pozastavit nad čímkoliv.
V mém životě je láska hodně komplikovaná stejně tak jako partnerské vztahy. Svou první lásku jsem potkal na chatu, kde jsme se seznámili a nakonec jsme si domluvili i shůzku. Na první pohled bylo jasné, že mezi námi přeskočila jiskra. Byli jsme spolu půl roku ale vše šlo nakonec ke dnu. Začali jsme se hádat, jeden na druhého žárlit a tomu co mezi námi ke konci vztahu bylo se rozhodně láska říkat nedalo. Po rozchodu jsme nicméně zůstali přáteli, nadále se stýkáme a bavíme se spolu (teď je pro mě tato holčina nejlepší osůbka bez které si svůj život nechci představit a to i tak že jsme jen přátelé). Tři měsíce poté jsem se začal stýkat s dívkou do které jsem byl tajně zamilovaný dva roky. Párkrát jsme spolu byli venku, krásně si povídali a nakonec jsem ji u Vánočního stromku pod záři několika svíček vyznal své city a to že ji miluji! Prožívali jsme spolu nádherný, harmonický vztah plný dobrodružství (cesta do Irska), romantiky (večeře na havířovském Zámečku), ale taky občasných nedorozumění, dohadování a vzájemného škádlení. Nicméně pro mě byla tato dívka ta jediná, ta pravá! Věděl jsem že s ní je můj život plný a mé srdce šťastné. Strávili jsme spolu nádherný rok a půl. Jenže nic netrvá věčně a tak i zamilovanost u mé milované opadla a my se vzájemě rozešli. Jsem rád, že náš rozchod nedoprovázely hádky ani nic jého než jen slzy. Po měsíci smutku jsem se (z tohoto překrásného omámení, kterému se říká "láska") probral a uvědomil si, že pro mě bude nejlepší život bohéma a nedám lásce šanci aby mi po druhé zničila srdce. Jen doufám, že jednoho dne se snad objeví ta pravá, která mě bude milovat a se kterou budu moct strávit šťastný život!